24. května 2009 se u nás v hřebčíně konala exkurze s mezinárodní účastí. Přijeli se k nám totiž podívat polské děti, zabývající se jazykem Esperanto, s jejich paní učitelkou.

Všechny koníky si prohlédli, mohli si je zkusit nakrmit a svézt se. Členové našeho jezdeckého oddílu jim navíc také předvedli ukázku parkurového skákání a nakonec jsme jim připravili oheň na opečení párků. Na závěr jsme se rozloučili. Dětem se (podle jejich vlastních slov) u nás moc líbilo a tak slíbili, že se k nám přijedou opět podívat.

Pozn.: Na jedné z následujících fotografií naleznete zatím nejstarší jezdkyni našeho hřebčína (76 let).


O jejich pobytu psal i místní zpravodaj:

V pondělí jsme se rozloučili s polskými esperantskými dětmi a jejich učitelkami. Pobyli jsme s nimi od pátku do pondělka, jim i našim esperantským dětem se tohle setkání velice líbilo.

Polské děti prožívaly páteční odpoledne v rodinách našich esperantských dětí v Opatovci, Rybníku, Ústí n/O a České Třebové. V sobotu ráno je čekaly esperantistky ve Svitavách., kde pro ně a další děti připravily zajímavý Dětský esperantský den.

Začínal prohlídkou Esperantského muzea, kde se některé z českých i polských dětí poznaly na fotografiích z minulých setkání. Z muzea jsme se vydali na procházku náměstím a rozkvetlým parkem až k pomníku O.Schindlera, zachránce mnoha Židů.

Polské učitelky připomenuly dětem shlédnutý film a vyjádřily potěšení nad tím, že poznaly místo jeho působení. Velmi zajímavým bodem dopoledního programu byla návštěva požárníků. Dověděli jsme se hodně o jejich službě, o vybavení požárnického auta pro nehody, požáry, srážku automobilů, záchranu na vodní hladině.

Za 24 hodin služby někdy mají třebas 8 výjezdů hlavně k nehodám. V době naší návštěvy však požárníky nikdo zrovna nevolal a tak děti mohly v poklidu vidět všechno zařízení požárnického auta, prolézt si prostorem pro mužstvo a vyzkoušet si, jak se v autě sedí veliteli. Pak nám ještě názorně na jedné obětavé mamince z Opatovce předvedli požárníci záchranu z havarovaného auta. Všem nám čas u požárníků zvlášť rychle utíkal. Ale museli jsme odejít do budovy "Služba škole", kde měl pokračovat odpolední program.

Tam jsme poznali, že mají skutečně dobré bezpečnostní zařízení. Naše hostitelka spletla odkódování a ihned se rozezvučel poplašný systém., který přivolával policii. Takže jsme do malého sálku v 2. patře vstupovali za zvuku sirény. Tam nás čekalo pohoštění a děti i soutěže a vystoupení. Získaly mnoho hezkých cen. V neděli se polská skupina účastnila mše sv. v katolickém farním kostele sv. Jakuba v České Třebové. Působí zde i polský kněz Otec Adam.

Ten je přivítal v polštině, pozval je s českými dětmi k nesení darů a modlitbě okolo oltáře. Po obědě jsme museli být brzy, už ve 12.14 jsme všichni vyjeli do Dlouhé Třebové do hřebčína KARLEN. Díky manželům Kašparovým a jejich vlídnému přijetí se nám tam všem líbilo. Prohlédli jsme si koně i postroje na ně, shlédli mladé jezdce při nácviku skoků, dověděli se o historii nejlepších koní, mohli je krmit a hladit hříbátko.

Všechny děti se projely na koních a pak přišla řada i na maminky a učitelky. Nechci se příliš chlubit, ale patrně jsem byla největší atrakcí já. Vážím dobrých 80 kg a prohlásila jsem, že na koně leda po schůdkách. Obětavost pana Kašpara neměla hranic - schůdky přivlekl - a tak se i já jako poslední na koni projela. Ještě nás čekalo grilování a pak hurá na autobus a do bazénu.Tam si děti nejvíc užívaly tobogánu. Polské děti je už před svým příjezdem sem zahrnuly do svých přání. V pondělí jsme se sešli ve škole v Opatovci.

Je to malá dvojtřídka, která má v obou třídách sotva 30 dětí. Ale přes svých pár esperantských dětí má družbu s velikou polskou školou v Rybniku. V pondělí měly děti ve škole projektový den o Čechách a Polsku zajímavě připravený. Děti z 1.a 2. ročníku povídaly o České republice, měly vyhledané a namalované věci, kterými se chlubíme a naše nej. Děti z 3. a 4. ročníku zase povídaly o Polsku a polské děti měly kontrolovat, jestli je to dobře.

Zazněla i polská a česká hymna. Děti porovnávaly polskou a českou školu. České se divily šestkám, polské nemohly pochopit, že se zde radují děti z jedničky, která je nejhorší známkou v Polsku. Po besedě zazpívaly polské i české děti několik písniček v esperantu a po obědě všichni šli na zahrádku před školu. Tam na trávníku zalitém sluncem zatancovaly opatovecké děti část svého programu ke Dnu matek. Učitelky z Polska se obdivovaly, co se dá s dětmi na tak malé škole dokázat. Litovaly, že neuviděly víc, ale už se objevil jejich šofér a nastalo loučení. Na shledanou za rok v Polsku!

Zdena Novotná